Vítejte na stránce vycvikarmina.wbs.cz v sekci
Potrava pro psy, vlky a křížence.
Od dob, co člověk chová zvířata, hledá pro ně vhodnou potravu, i když většinou na úkor jejich zdraví. Nejlepší potravou pro masožravou psovitou šelmu která je i mrchožrout je maso. Taková pošlá celá slepice obsahuje všechno, co tato šelma potřebuje včetně pařátů i konečků brček. Žádná sebelepší granule, neobsahuje tyto živiny v takové kvalitě!
Jako všude se chce někdo zviditelnit a většina vymýšlí hlouposti. Například někdo psal o vlcích v č. 7. 2006 v časopisu Svět psů, že se před lovem nažerou hlíny, která obsahuje glis z důvodu, aby byli těžší na velkou zvěř. Logicky, i kdyby vlk sežral tři kg hlíny, na váze by se to nepoznalo, ale při těžším vyprazdňování ano.
Moje smíšená smečka také pozřela občas glis z vyhrabaného místa, kde bylo před delším časem zahrabané maso. Je to přírodní dodatek potravy pro dobré trávení. Poznal jsem po určité době, že čistá svalovina dlouhodobě používána šelmám nestačí. Chovatelé psů po určité době, musí doplňovat potravu o doplňky. Také nestačí krmit pouze granulemi i když se bude jednat o nejlepší složení.
Ve filmu o vlcích, se zmiňoval pozorovatel života vlků o jejich potravě, která se skládala převážně z myší. Vědátor začal zjišťovat sám na sobě, jestli by mu myší maso stačilo ke zdraví tak, jako vlkům. Po krátké době zpozoroval, že mu chybí tuk a přišel na rozdíl kdy vlci konzumovali myši i s kůží, kdežto vědátor je stahoval. Tím zjistil, že tuk u myší byl na vnitřní straně kůže.
Moje smíšená smečka měla často uhynulou zvěř, nebo od lidí ovce, kozy, husy, kachny, králíky, holuby, slepice, kupoval jsem hovězí maso jako hrtany a tím jsem mohl pozorovat, co za druh masa mají rádi. Například vepřové moc nechtěli. Králíky, husy, ovce, kozy nechávali uležet i pár dnů. Možná cítili, že zvířata kterých se lidé zbavovali byla napřed léčená a maso obsahovalo zbytky léků. Zato srnčí si brala vlčice Lupína, pes Armín a jejich potomek F-1 Áres okamžitě. Když našli srnčí sražené pod tratí, spořádali ho, že po našem odchodu zbyla jenom hlava, kopýtka, dlouhé kosti z nohou a okousaná žebra. když se přežrali a nechali na místě toho víc, bral jsem jim zbytky sebou, nebo po příchodu do hrady jsem pro zbytky dojel na kole. V ohradě pozřeli i kosti nohou. Pravidelně jsem jezdil do drůbežárny pro uhynulé slepice. Stačilo vysypat tašku slepic v ohradě a zbylo za dva dny jenom peří. Už malý Armínek v jednom měsíci tahal slepici po ohradě a začal se dostávat na maso přes brka. Lupína ho nechala potrápit a po chvilce mu slepici sama roztrhla. Ale před tím ho nutila se slepicí v zubech, aby za ní běhal. To už byla její výchova, učit Armína lovit. Jako poslední k této výchově bylo, Armína učit slepici si hlídat. Všechno je filmově zdokumentované. (v odkazech na filmové klipy)
Zjišťoval jsem a filmoval, jak se chovají k dnešní granulové potravě a ke psím ,,pamlskům". Ze sedmdesáti druhů granulí, si vzali občas tak čtyři z jednoho druhu, které používali policejní psovodi. Nikdo ze členů smečky, si nevzal například barevnou tyčinku, které pejskaři používají jako pamlsky. Když jsem jí ochutnal, bylo to cítit jako papírový kartón. Je to samá popelovina, cihlovina a podobně. (filmový záběr o barevných tyčkách je v odkazech ve videích) Nevzali si ani kost z bůvolí kůže. Tu nechali někde zahrabanou přes tři měsíce a potom jsem ji našel v ohradě. Nevěděl jsem hned co to je za hadr, až když jsem jej vzal do ruky, poznal jsem, že je to změkčená kůže, ze které dělají bůvolí pochutiny pro psy.
Vyzkoušel jsem různé masové konzervy kde bylo napsáno o převažujících procentech masa. Například když jsem si šel s Armínem zazávodit z Písku do Stožce na Šumavu a to pěšky i s vlčicí Lupínou, vzal jsem jim na cestu několik konzerv. Po otevření jsem všechen obsah vysypal rybám do potoka. Jak Lupína, tak Armín, si je po očichání ani neochutnali. O potravě mám natočené speciální filmové DVD, na kterém je například vidět co měla smečka nejraději a nebo, jak začala porcovat a z jakého místa donesenou, ale vždy mrtvou zvěř. Nafilmoval jsem u vlčice Lupíny, ale i u mých prvních dvou vlcích, co a pouze ze zvědavosti jednou v životě ochutnali. Například melouna, broskev, mrkev, ořechy, jablko nebo banán.
Například vlčice Lupína když byla mladá, pozřela celé kapry, že zbyly jenom šupiny. Později si nevzala ani rybí hlavy. Nevšímala si pošlého racka, nebo dravých pošlých ptáků. Rejsci smrdí, ty také nechtěla, ale myší se v mládí nachytala na kynologickém cvičišti a v ohradě dost. V sýrech si vybírali. Například z plísňového sýra Hermelín, jsem musel okousat bílou plíseň. Teprve potom si sýr v malém množství vzali. Smetanové sýry měli všichni rádi. Všechno maso dostávali syrové, v zimě zmrzlé, že od masa odskakovala sekerka. Slaného masa, například uzených žeber si smečka ani nevšimla. Nechala kosti i několik týdnů v ohradě bez povšimnutí zahrabané, Po určité době si je vyhrabali a jedli. Ale když pršelo, tak po opršení je začali okusovat.
Mohl jsem pozorovat a například když dostali srnčí, které mělo střečky v nose, že si srnčího nevšimli více jak dva dny, než paraziti pochcípali. Šelmy ví, že paraziti se živí a žijí v živém a teplém těle. Tím se naučili během tisíce let mršiny zahrabovat. On totiž vlk je masožravá šelma a mrchožrout k tomu o proti například rysu, který žere ulovenou zvěř. Pes patří také k mrchožroutům, ale spíše bych napsal, že člověk ze psa domácího udělal prase domácí, které sežere kyselou okurku s knedlíkem a syrového masa si už většina psů ani nevšimne, protože už ho ani neznají.
O mléce se píše, že dospělá osoba, nebo pes, mléko už nestráví. Dává se příklad z divokých vlků, kdy smečka k mléku nepřijde, pouze vlčata do určitého období. Smečka se vždy mléka ráda napila a průjem z mléka neměla. Jenomže jsem jim rozděloval jednu krabici na tři díly. Někdy Lupína svojí porci nechala a dopil jí Armín, většinou Áres.
A jenom pro zajímavost, moje zkušenost je že psi, kteří dostávají pouze měkkou granulovou, nebo vařenou potravu, mají u většiny v pozdějším věku problémy se zažíváním, nebo s dásněmi a se zuby vůbec. A co je horší, tak ochablé žaludky se střevy jsou na tom mnohem hůře. Je rozdíl, když granulová potrava projde brzy střevy a žaludkem bez nějaké větší práce ke změlnění potravy, než když syrové maso s kostmi, zůstává až dvanáct hodin v žaludku a ve střevech. Psům nesmí být kost vzácná, nesmí mít hlad, protože potom se stávají a zvláště když je kolem více psů hltaví. Spolknou i to, čeho by si nasycení nevšimli. To jsem mohl pozorovat v ohradě, kam byli občas puštění psi a když viděli kost jednou do roka, tak v ohradě dost veliké kosti přímo polykali. Potom zvraceli, nebo měli zácpy.
Je rozdíl dávat maso a kosti psům chovaných venku a něco jiného v panelácích. Tam jim majitel nedovolí ani zahrabat kostičku pod koberec. Je mnohem lepší dát psu hovězí hrtan se samou chrupavkou, než dodatkové práškové podání. Říká se a píše, že sója je hrozně zdravá a proti rakovině. Jenomže na druhou stranu se píše, že způsobuje úbytek spermií u chlapů. Podle mého, obyčejné maso ať hovězí, rybí, či vepřové sója nikdy nenahradí.
Poznal jsem, že je dost veliký rozdíl při krmení psů venku před krmením psa v obýváku, kdy si například venku obalí maso pískem, listím, trávou, jehličím nebo hlínou pro dobré trávení.
Když v odborném časopisu napíše zaměstnankyně veterinářka výrobny granulí, že se psům může podávat maso, ale v žádném případě syrové. K tomu, když napíše kde kdo o novém poznatku v USA o nějakém barfu (používání syrového masa) protože přeci jenom je pes masožravá šelma, co si my starší můžeme dneska myslet o moderních názorech o krmení psů? Vždy by měla převládat masová přirozená potrava pro psy a granule by měly být jako doplňková strava, nebo jako dobrá věc při několikadenním cestování. Moji psi i když jsme jezdili závodit na tři dny, dostávali maso, i když druhý den v létě bylo již pro člověka hodně cítit. Psům maso vonělo, měli z něho požitek a také často na několikadenních závodech vítězili.
V připravovaném článku o stopování se zmíním o pamlscích za odměnu. Například, kdy jsem dal Armínovi na konec stopy za odměnu sušenku Tatranku a on si ji nevzal. A že tak dobře stopoval, zato mohou játrové paštiky a syrové maso, které bylo i hlavní potravou. A jasně, že pes nesmí být před stopou přecpán a vždy jsem vycházel s kontaktu s vlastním psem, že má dělat a jak se říká pro moje krásné oči a ne pouze za nějakou hamu - papu!
Říkalo se a psalo, že vlk který se řízne o led do jazyku vykrvácí. Například vlčice Lupína když se hárala a Armín si na ní dovoloval, sekla po něm zuby a ukousla mu kousek jazyka. Do konce života měl na jazyku chybějící cípek, ale nevykrvácel. To podobné, když jsem jim dal rybičky v konzervě. Olejovky měli všichni rádi a ze začátku se i trochu do jazyku řízli. Nevykrváceli, ale příště si už dali pozor a byli opatrnější.
Nové štěně Gauner ||. a jeho potrava.
Nové štěně Gauner ||. byl krmený jako všichni moji předešlí psi a vlci převážně syrovým masem a to již po přinesení v sedmi týdnech jeho stáří. Dostával střídavě hovězí srdíčko, játra, vajíčka, rýži, ovesné vločky, tvaroh s piškoty, sýry, kysané mléko, nebo smetanu, maso z vepřových pacek a kosti z nich, ale i hovězí syrové kosti. Granulovou potravu ne.
Maso u masožravců a mrchožroutů se obilovinami a bramborami přirozeně nenahradí! Malé štěně si k okusování nějaké hračky, vezme raději letitou starou kost. Na druhém snímku okusuje Gauner kost, z ,,pokladu" parťáka Timura a který si kosti přinesl v jeho mládí z ohrady, od smíšené smečky vlčice Lupíny.
Gauner čtyři dny před jeho třetím měsícem stáří, stále vyhledával hovězí kosti, ale pozřel i celé rybí nasekané hlavy i s ploutvemi. Štěňata ze začátku pozřou prakticky všechno, ale časem jak stárnou si začnou vybírat. To ukázala i čistokrevná vlčice Lupína, které několikrát rybáři dali kapra a jenom proto, aby viděli, jak vlk žere rybu. Z prvních celých kaprů zbylo jen několik šupin. Později si hlav a to ani rozsekaných, uvařených a nebo zmrzlých vůbec nevšimla. Pořádnou potravu potřebují hlavně štěňata která rostou. Jak je někdo z majitelů hned na začátku ošidí, později se to pozná.
Gauner si všechny kosti které přebývali ukrýval a hlavně zahraboval a to tak šikovně, že jsem je nemohl ani najít. Například při sekání dřeva proběhl Gauner kolem mne s kostí. Než jsem položil sekeru a šel se podívat kde je, Gauner byl již bez kosti. Tu zanesl pod pracovní stůl a musel se tam vplížit.
(pokračování příště)
Jak a s jakou potravou Gauner zápasil, je vidět v odkazech videoklipů.
Základní tipy:
- Používejte často nové bloky.
- ENTER = nový odstavec.
- SHIFT+ENTER = nový řádek.
- Obrázek je nejprve třeba nahrát na server přes Vložit obrázek a Správce souborů.
- Obsah z Wordu vždy přenášejte přes Vložit z Wordu.
- NEpoužívejte mezerník pro zarovnávání objektů.
- Stiskněte tlačítko listování.
- U bloků, které mají být skryty, vyplňte nově zobrazené textové pole.
- Všechny bloky s vyplněným listováním budou na stránkách skryty kromě prvního v pořadí.
- Tlačítko přidat odkazy vytvoří nový blok se zástupcem, který bude na stránkách nahrazen odkazy. Tyto odkazy budou shodné s vyplněnými nadpisy u listování a budou přepínat příslušné bloky.
- Ze všech bloků, které mají vyplněné listování, bude zobrazen vždy pouze jeden. Bloky, které nemají vyplněné listování vůbec, budou zobrazeny vždy.
- Pokud chcete skrývat i první blok listování, vytvořte na jeho místo nový prázdný blok a použijte pro jeho nadpis výraz: %empty%
- Chcete-li při přepnutí bloku rolovat okno na horní část bloku, přidejte za text bloku výraz: %top% (např.: Dovolená%top%)