Vítejte na stránce vycvikarmina.wbs.cz v sekci Stopování a všechno hlavní o stopách.
Protože od zrušení vojska Pohraniční stráže a po zničení důležitých informací ke zdárnému střežení hranice a od dnešní ohrožující migrace většiny světových lumpů, je naše povinnost strážců hranic, zapsat všechno nejlepší podle našeho svědomí, jak se ochrana státní hranice prováděla. Dnes se už jezdí informovat devadesátiletých našich odborníků z cizích států jak jsme hlídali hranici, jakým způsobem, kolik lidí jako nadřízených velitelů, vojáků záklaďáků a psů se používalo a podobně. Nyní po letech a kdy se na takzvané ,,dráty" ještě nedávno nadávalo a odsuzovali se jako první Maďaři, kvůli stavěným plotům proti táhnoucím se tisícům přivandrovalcům, začali po pár měsících stavět ploty i v jiných státech. USA nám nemohli přijít na jméno když jsme žili za ,,plotem", ale sami vystavěli plot s Mexikem. Proto všechno si osobně myslím, že přijde brzy doba s obnovou střežení naší hranice a výsostného území České republiky. Proto rád přispěji s mými zkušenostmi profesionálního brigádního psovoda u P.S. Domažlice z let 1973 - 1975 se svým psem Hassem s evidenčním číslem 6663. Když někdo bude chtít dělat psovoda s pátracím služebním psem, vynasnažím se podrobněji popsat všechno, co to obnáší. Znalosti dnešního sportovního kynologa, v žádném případě nebudou stačit!
Všechno nejlepší co kdy jsem věděl o zdárném stopování se psem, jsem věděl od pana pplk. ing. Karla Hartla. Rady jsem dostával i od psovodů dřívější V.B. a později jsme si předávali zkušenosti se psovody S. P. na okresních a meziokresních přeborech. Do dnes nikdo nic lepšího od dob P.S. o stopách nevymyslel. Pouze přibylo těch, co dovedou pomlouvat starou kynologii a nebo pány vědátory jako byl pan I. P. Pavlov, nebo pan Eis, že jejich poznatky a metody jsou novodobě překonány. Ano, jsou překonány s tím rozdílem, že se služební kynologie u policie, která to nejvíce potřebovala, odrovnaly stopy na frekvenci a další cviky. Je rozdíl výmluvy, jestli na výcvik psa někdo nestačí a nebo tvrdit, že každý pachatel ujede autem. Pes který od místa zločinu vybere směr a dojde právě k místu ze kterého odjel pachatel, má pro policejního technika s moderními metodami a s moderním vybavením obrovský význam. O rozdílu starých a novodobých metodách budu psát postupně.
První pokusy pro schopnosti pátracích psů a pro rozdělení jistých, pevných a čistých stopařů.
Výběr psího stopaře - jistého, pevného a nebo čistého?
Pevný psí stopař sleduje po zemi lidskou stopu a nesnaží se aby našel osobu, nebo předměty s vysokým nosem revírováním. Pevného stopaře nejlépe poznáme, když přešel lom což není chybou, pokud se v tomto případě snaží stopu opět nalézt a pokračovat dál. Pes, který není pevným stopařem když přejde lom, začíná revírovat. Přejde-li pevný stopař ze stopy na kterou byl uveden na jinou ji křižující stopu a zvláště na mladší, potom to není chybou u tohoto typu stopujícího psa. Jde pouze o pevného psího stopaře, který neumí diferencovat pachy. Hodí se na dnešní sportovní stopování na čistém a jak se mezi stopaři říká - ,,pažitu", kdy nemusí dělat pachové kříže a vějíře a nebo jako museli dělat služební psi stopy ve frekvenci. Tyto stopy co jsem dnes od profesionálů slyšel, vyňali ze zkušebního služebního řádu.
Jistým psím stopařem je pes, který na stopě na kterou byl uveden setrvá a nepřechází na křižující jinou stopu mladší, nebo starší, pokud je rozdíl stop v jejich stáří více jak tři minuty. Jistý stopař sleduje stopu podle celkového pachu, který se liší od pachu starších, nebo mladších stop. Přejde-li jistý stopař ze stopy na kterou byl uveden na jinou ji křižující stopu která je stejně, nebo jenom o méně než tři minuty starší, nebo mladší, pak to chybou není, neboť celkový pach stop skoro stejně starých, je ve stejném terénu téměř stejný. Rozdílný je individuální pach, který tvoří jen malou část celkového pachu a kterého si pouhý jistý psí stopař nevšímá. Tento druh jistého stopaře se hodí opět do sportovní kynologie na ,,čistý pažit" a ne do praxe služební pátrací kynologie.
Čistý psí stopař sleduje stopu jen podle individuálního pachu osoby, která jí kladla. Proto má čistý stopař v každém případě setrvat na stopě na kterou byl uveden a nemá přejít na žádnou jinou ji křižující stopu, ani když se jedná o stopu přesně stejně starou, protože každá jiná stopa má jiný individuální pach. Pes se nedrží přidružených pachů z rozšlapané fauny a flóry, nebo pachů z prostředí kde osoba žije, pracuje, či z pachů na sobě uměle vytvořených z potřísnění, například z určitých voňavých a jinak náhodných zapáchajících pižem. Tento pes s povahou čistého stopaře, se hodí nejen do sportovní kynologie, ale hlavně do praxe kynologie služební!
Vycvičit čistého psího stopaře z pevného, či jistého na určitou úroveň lze, ale za určitých podmínek a většinou se psovod více ,,nadře". U těchto psích stopařů jde o menší úspěšnost pátrací práce do konečného zdárného efektu.
Po jakém pachu při stopování osoby má jít dnes sportovní pes? Po pachu potravy, nebo po individuálním pachu osoby? Všichni co vymýšlí tyto hlouposti pokládání granulí, piškotů a ještě aby to bylo na milimetr přesné tak trubkami, dělají ze psích čenichů hlupáky! Kdo vymyslel a zveřejňuje chodit po stopách s kladívkem pro vkládání granulí do děr, aby se prý pach nešířil do širšího okolí?
Co je to za výmysl chodit a kreslit si stopu, k čemu? To dělají ze psovodů a z jejich psů pitomce? Doporučení zapichovat dráty co nejrychleji do země, prý aby se víc nenapachovalo místo v pichem drátu na lomu, nebo u předmětu? Už jenom vytažení ruky vyhodí z kapsy veliké množství pachu, například maličké smítko a nebo maličkou niť, sebemenší pozastavení se, to všechno je zesílený pach. Natož abych rychlostí zapíchl drát s napachovanou mašlí, ze které spadne spousta pachu a z mého rukávu také. On si někdo myslí když dá drát na délku ruky od těla, že pes, který umí stopovat s vyhledáváním mrňavých předmětů, nebo při prohledávání revíru na maličké předměty, že si drátu nevšimne? Zesílený pach je i odpadlý kousek bahna z podrážky a to se mi vymstilo na jednom stopařském mistrovství v Tartu. Rozhodčí se mi ptal, co mi pes ustavičně zasedával, když tam pro nás nic nebylo. Jenomže jak si povídáme a šlapač šel před námi po silnici a upadl mu kousek bahna z podrážky před Armínem, který ho krátce očichal a chtěl ho jako předmět zasednout. (Armína jsem učil všelijaké předměty zasedávat z několik důvodů).
Ukázka z filmového záběru, kdy si Armín poctivě ověřuje křížení tří pomocníků. Filmový klípek se najde v sekci filmových klipů. Je to důkaz, že si psi musí přirozeně ověřit různé křižující pachy a na dvou až třech otiscích poznají směr a podle diferencování různých pachů, se drží toho pachu, na který byl uvedený. Ten kdo nutí psa jít pouze nepřirozeně rovně, ničí jeho přirozenou samostatnost v čistotě jeho stopařské práce a k ,,loterii" častého nespolehlivého švindlování!
Než si kreslit stopy, je mnohem lepší alespoň jednou za zimu a na sněhu, zkontrolovat si psa na pachovém kříži od tři pomocníků. Obrázky jsou z filmového záběru a je na snímcích krásně vidět, ověření všech tří stop. Na třetím snímku je vidět Armína pokračujícího po stopě figuranta, schovaného ve sněhu a v suchém trní. Tito psi byli nejkvalitnější stopaři. A kdyby mi řekl dnešní sportovní rozhodčí, který o stopách v praxi neví nic, že pes nemá ověřováním ze stopy uhýbat ani o deset cm a koukal by psu z blízkosti jak čichá a přímo do čenichu, bylo by to na místě o pár facek a ne o desetinu bodu. Jednoduchá vyrovnanost se vždy zvyšovala nejvyšší příčkou, podobně jako na sportovních utkáních. Snažit se překonat rekord! Ta pomyslná názorná facka by nebyla za mě, ale za vynikající psy, kteří dovedli přirozeně a najistotu diferenciovat pachy a za pár let kynologii při náročném a přirozeném stopování, dovedli zkušební řády a nepraktičtí rozhodčí zničit! Takoví rozhodčí, aby nám dali při mistrovství republiky stopařů v Tartu a při rovnosti bodů těžší stopu, například i na frekvenci, tak mi dali na dvou mistrácích vylosovat sirku. Tím jsem pokazil Armínovo perfektní stopařskou práci.
Pachové kříže a vějíře jsou pro stopařské mistry. Jednoduchý pachový počáteční kříž se dělá od jednoduchosti jako všechno až ke složitosti. Napřed vlastní čerstvá stopa křížena cizí osobou, například půl hodiny před položením vlastní stopy. Jak se pes zlepšuje, časové rozdíly se přibližují, až v konečné fázi je vlastní stopa mnohem starší, než stopa cizí, která bude čerstvá. Pachový kříž může být našlapaný s více pomocníky a opět s časovým rozdílem kdy je vlastní stopa čerstvá, než šlapaná stopa s více pomocníky jdoucí za sebou. Když pes vlastní stopy zvládne, přechází se na stopy cizího pomocníka, ale s nutným časovým rozdílem až do vyrovnání časového rozdílu. Na konci stopy pro její ukončení, se dává vynikající pamlsek, který pes nemá ke každodenní stravě.
Jenom pro zajímavost o času a o hodnocení vypracování praktické služební stopy. Známka 5: pes vypracuje stopu v určeném čase (ne déle než 10 minut na 1. km) do konce celé stopy, najde všechny předměty a na konci stopy označí a nebo zadrží pomocníka. Známka 4: pes vypracuje stopu v určeném čase a nalezne alespoň jeden z předmětů. Nebo vypracuje stopu, ale v delším čase než 1km za 10 minut (ale do 15 minut) a na konci označí, nebo zadrží pomocníka. Známka 3: pes vypracuje stopu do jejího konce v delším čase než 1km za 10 minut, nebo vypracuje 2/3 stopy a najde všechny předměty, ale nenajde pomocníka. Známka 2 byla nevyhovující!
Profesionální špičkové stopování nelze dělat bez nadějného psa s vlohami ke stopování, ale ani bez špičkové teorie! Špičkové stopování znamená dělat stopy například deset km dlouhé a za určitých podmínek i v terénu přes dvacet hodin staré, nebo v poledne na frekvenci náměstí většího města, kdy psi přesvědčivě vypracovali hodinovou stopu po chodníku mezi školkou dětí, či čekajících lidí na zastávce autobusu. Tito psi měli například kategorii P-3 až P-4. Už samotná kategorie P-2, obsahovala několik náročných, několikakilometrových a několikahodinových stop a na konci s rozlišením osob ze stopy mezi několika cizími pomocníky.
O pachu:
Pachová REKOGNICE (znovu poznání pachů - milné pojmenování)
Pachová KOMPARACE (vzájemné porovnání pachů - správné pojmenování)
VIRGULENCE pachu (jak dlouho se pach v prostoru udrží)
Hořlavina AKCELERANT a HYDROKARBONÁTOROVÉ detektory
Co je pachový mrak?
Vliv na šíření pachového mraku má síla a směr proudění vzduchu, neboli vítr, teplota, vlhkost a tlak. Řada vojenských pokusů pod vedením pana pplk. ing. Karla Hartla k objasnění pachového mraku ukázala, že vysoký tlak vzduchu drží pach při zemi a naopak nízký tlak zrychluje jeho odpar, ale zvyšuje tím i jeho intenzitu. To ovlivňuje i dobu, kdy se pach drží na stopě. Nelze to přesně určit a záleží to na schopnosti a úrovně výcviku psa. Při některých pokusech se ukázalo, že pes, který vzal při ideálních podmínkách stopu 10 hodin starou, tak při vysokém tlaku a stejné teplotě vzal stopu 13 hodin starou a při nízkém tlaku mu dělala osmihodinová stopa problém. A naopak pes, který dělal dvě hodiny starou stopu s potížemi, tak při nízkém tlaku vzal i 4 hodiny starou stopu.
Podobný vliv má i vlhkost vzduchu. Vysoká vlhkost ochlazuje pach a zpomaluje jeho odpor. Nízká vlhkost působí opačně. Pokus se dělal s dýmovnicí, ale ta se musela ohřát na tělesnou teplotu.
Učili jsme se přípravu na záludnosti jak na psy, tak hlavně na psovody. Proto se dělala spousta pokusů k těmto poznatkům a o kterých se nikde nepublikovalo, protože byly dělány v rámci ochrany Státní hranice. Sám jsem se několika pokusů se psem Hassem zúčastnil a napřed jsem nesměl vědět ani o co jde. Dost se toho po převratu zlikvidovalo a tohle všechno jsem se dověděl i z návštěv u pana pplk. Ing. Karla Hartla.
Při jednom z pokusů jaký má vliv na pach tělesná čistota, tak se ukázalo, že umytá osoba do hodiny po umytí má kolem 50% méně pachu. Musí být při pokusu bez sebemenšího ošacení. Pokus se prováděl na figurantovi, který se umyl v rybníku a postavil se mezi další umyté a svléknuté pomocníky. Potom se vypustil pes figuranta aby ho našel. Před umytím ho pes našel bez váhání. Po svléknutí a umytí bylo na psu vidět, že je při vyhledání svého psovoda nejistý.
Zásady stopování.
Na prvním obrázku Armín na cvičné stopě, kde se učil načichávat z rozšlapaného okolí a z načichání z předmětu ,,pachatele" u figurantky ze zapíchnutého nože v zádech a ze zaseknuté sekerky v hlavě postižené kamarádky. A aby si někdo nemyslel, že se musí každý pomocník, nebo pomocnice zapíchnout, tak je nůž zapíchnutý v prkénku pod tričkem a sekerka v hlíně za hlavou. Druhý snímek není naaranžovaný, ale udělal jsem ho z filmového záběru z DVD, které jsem vyměnil s klukem žijícím v USA za má filmová DVD o výcviku psa Armína. Snímek je z filmových záběrů o nácviku stop, kdy ho ,,kynolog" strojí před uvedením na stopu. DVD obsahuje záběry na různé obojky. Na snímku je zrovna elektrický, pes má i ostnatý obojek, většinou mají psi podvázané břicho jako u býků v rodeu a získávají cestou po krátké stopě, spoustu hrubého škubání od ,,pejskaře". (v kolonce ve videích se najde i klip o hrubém stopování) Na jiných záběrech vede psa pomocník a prý z důvodu, aby si pes nespojoval hrubosti s vlastním ,,psovodem". Dvě vodítka, jedno pro vedení psa a druhé pro donucení škubavým trestem sledovat přesně stopu.
Tento starý postup stopování na dvou vodítkách se zkoušelo v letech čtyřicátých, kdy se o tom zmiňuje v knížce Podhorský, výcvik psa z roku 1949. Dvě vodítka byla zapnuta na stopovacím postroji, která se v té době použila při hledání metod na vedení psa po stopě. Proto dnes my starší upozorňujeme, že dneska kde kdo z mladších, hledá již dávno vymyšlené, vyzkoušené a většinou pro nevhodnost zavrhnuté. Pravděpodobně to znovu ,,vymyslel" nějak kynologický ťulpas, ,,milující" kynologický sport! Ještě čekám, kdo vymyslí dát psům do čenichů kroužky jako u býků, pro jejich lepší ovladatelnost. V různých článcích se píše o metodách přesného stopování, které jsou prý mnohem lepší, než metody zastaralé.
Pátrací pes a každý pes cvičený na stopy nesmí být hrubě ,,kočírován"! Naopak, musí být podporován ze strany svého psovoda, který na těžké stopě v extrému, nesměl pomalu a jak se říkalo ani zakašlat. I při zakašlání pes pozná nervositu svého psovoda. Pes a psovod jsou parťáci, kteří se musí podporovat. Je rozdíl například na staré, několikahodinové a několikakilometrové stopě v noci v hlubokých lesích, jestli psovod psa uklidňuje při hledání ztracené stopy a nebo jestli psovod ,,vyteče" a seřve psa. Psovod, který dá psu krátký odpočinek a znovu ho povzbudí ke sledování stopy, časovou ztrátu dožene. Ale psovod který seřve svého psa při ztrátě stopy a nebo dokonce když se po něm ožene, nesmí se divit že pes strachy přisedne k noze, roztáhne ještě větším strachem uši a bojí se od nohy psovoda ,,odlepit". A proč? Jeden z mnohých důvodů je, že si pes tuto hrubost spojí, například s učením psa chůzí u nohy a na dnešních cvičištích vidíme, co mnohý psovodi se svými psy za hrubosti dělají. Potom se diví se psem na stopě, když se například zachytí vodítko o pampelišku, nebo kdy psovod lehce uklouzne, že pes přestane strachy pracovat? A to pouze jenom za hloupých deset bodů, za učený cvik chůze psa u nohy psovoda? Přitom jsem nikdy neviděl, aby pes na zkoušce dostal celou nulu za chůzi u nohy psovoda. Podobně si pes spojí střelbu se cvikem odložení psa se střelbou. (v poslušnosti v nácviku nárazového zvuku střelby) Viděl jsem ale nuly za stopy, nebo překážky, aport, či odložení a podobně. Spousta takových pejskařů ,,umělců" cvičí jako na mistrovství světa celé roky, ale stejně za celý život jejich psa, se na mistrák ani nedostanou. Na obyčejné klubové závody nejdou a nevyjedou ani na náš obyčejný stopařský závod O korbel vlčice Lupíny. Prý aby si nepokazili psa. Přitom nám, kteří jsme vyhrávali i na stopařských mistrácích si nám dovolí radit a tvrdit, že děláme všechno postaru a tedy špatně! Vymyšlené dnešní metody se přenáší z poslušnosti a z obrany, dokonce do stopování psem!
A jestli se v odborných časopisech popisují dnešní metody jak ukazují snímky, může se ještě jednat o novodobou SPORTOVNÍ kynologii, kde pejskaři mají mít rádi svého psa? Podvázaný ,,pytlík" u psa a podle těchto chytráků má mít pes radost? To potom všichni býci v aréně, skáčou samou radostí! Podobné metody se škubáním, používají někteří také ,,kynologové" při učení stopovat své psy. A tito kynologičtí ,,umělci" chtějí radit nám, starým pejskařům a kynologům, pro které byli naši psi vším? Hodně mladých pejskařů pomlouvají dřívější Svazarm, kde pracovali se psy desetileté děti a již na vysoké úrovni. Přitom většina těchto dnešních ,,tvrdých" ,,instruktorů" v té době, znali pejsky tak z kočárků. Ve Svazarmu jsme skládali s našimi psy zkoušky od ZVV-1 a mohla se skládat po dovršení stáří psa 12. měsíců. ZVV-2 se skládala po dovršení 14. měsíců stáří psa. ZVV-3 v 18. měsících stáří psa. K tomu byly speciální zkoušky psa obranáře a psa stopaře. Taková zkouška minima ZM byla na léta zrušená a po letech znovu dána do zkušebního řádu. Nějaké zkoušky,, Bé - Háčka" nebyla. Léta bylo povoleno zúčastňovat se vrcholových akcí se psem bez průkazu původu. Například zkouška všestranná ZVV-3 a speciálky, ale i výběry na mistrovství republiky a podobně. Ale po pár letech se zakázalo psům bez P.P. se těchto vrcholových akcí zúčastňovat. A znovu až po dalších letech, se znovu tyto vrcholové akce se psy bez P.P. povolily. Taková ZVV-3 tenkrát a dnes, to se nedá srovnat. Zjednodušily se cviky, například byla rovná bariéra, která se musela umět správně technicky nacvičit, ale že to bylo těžké nacvičit, vytvořila se takzvaná Áčka. (Ale o tom až v kapitole o překážkách).
Co je stopování a co by měl znát profesionální psovod? Moje stránky jsou pro psovody, ne pro nějaké ,,kozovody"! A psovod musí znát perfektní teorii o všech druzích pachů, o ovzduší a podobně.
Stopování je vyhledávání a luštění těchto příznaků a na jejich základě dostižení a usvědčení pachatele. Stopy rozdělujeme do tří skupin:
1. stopy lidské - otisky nohou, rukou, krev, součásti oděvů, zbytky stravy, nedopalky cigaret a podobně.
2. stopy dopravních a jiných prostředků - kola, auta, stopy po chůdách, po holi a podobně.
3. stopy domácích a divokých zvířat, ptáků a plazů.
Nejdůležitější pro vojáka, četníka, nebo policistu, jsou stopy lidské, které dále rozdělujeme na stopy od bosé nohy, nebo nohy obuté. Na stopě bosé nohy rozlišujeme prsty, přímky prstů, různý přesah prstů, přední část chodidla, patu, vnější a vnitřní klenbu. Každý psovod, musel umět částečně stopovat, aby mohl zjistit přesnost práce svého psa na stopě. Dělali se na psovody časté záludnosti pro oklamání hlídek. Psa když uměl stopovat nikdo nerozhodil, ale psovoda co o stopování moc neznal kdykoliv. Nejjednodušší byla záludnost na měkkém povrchu udělat pár kroků pozpátku. Většina psovodů si myslela v tu chvíli, že jim pes stopuje zpáteční stopu. V té chvilce záleželo, jestli psovod vzteky ,,vytekl" a nebo jestli podle otisku stopy zjistil, že vyhrnutou hlínu vyhazuje pata ven, stéblo že je ohnuté do směru postupu pachatele, nebo figuranta.
Pro pevného a jistého psího stopaře je těžší, sledovat individuální pach bosé nohy, než sledovat obuté nohy do těžkých bot v terénu a hlavně v trávě. Tito psi se drží přidružených pachů a tím mají lehčí práci při sledování celkové stopy, ale snadno přejdou na cizí stopu. Čistý psí stopař, který se nadře s vyhledáváním a sledováním pouze individuálního pachu osoby bez přidružených pachů, se drží jenom pachu na který byl naveden, ale po dobrém výcviku nepřejde na cizí stopu.
Každý voják, či narušitel hranic, vrah a zloděj, na cizím území zahlazují po sobě různým způsobem stopy, aby práci a hlavně pátracím psům, znemožnili po nich stopování. Například zametáním metličkami aby psovod neviděl stopy, trsem trávy k přikrytí otisku stopy, uhrabují do tvaru okolní půdy, nebo používají různé podložky a podobně. Jenomže setrvání o to déle v těchto místech, rozprostírá mnohem větší pachový mrak pachatele, nebo figuranta a to má obrovský význam pro stopujícího psa. Zdržení se o pár vteřin v místě a sáhnutí i na trs trávy, znamená zesílený pach. Pro překonávání kontrolních prostředků pomocí dlouhých tyčí, využívali speciálně konstruované boty, slaměných nebo plstěných přezůvek a podobně. Záludností bylo veliké množství, jak oklamat hlídku. Byla to psychologie hlavně na psovody. Předstírání, například že kravské stopy zanechala kráva pasoucí se v blízkosti zátarasu, kdy si dal pachatel kravská kopyta na boty, udělalo u většiny psovodů veliký zmatek. Bylo to odpoutání pozornosti od děravého protrženého otvoru v plotu, kdy bylo okamžité vyhodnocení od nezkušeného psovoda, že zátaras poškodil dobytek. Poškození signální stěny od zvěře a hlavně divokých prasat bylo za noc i několik. Záludnost na psovoda a jedna z nejtěžších byla, srst zavěšená na drátu v místě díry v plotu. Mohla to být srst z divočáků, ze srnčího, nebo ze zajíce a podobně. Dost vysoké procento psů, vzalo snadno stopu po divočákovi, podobně jako po člověku. Psovod, který si podrobněji neprohlédl v rychlosti stopy u díry v plotu a ujistil se srstí ze zvěře na drátech, snadno nahlásil na rotu, že zkrat způsobila zvěř. Jestli tuto záludnost udělala kontrola z praporu, nebo z brigády, měl psovod obrovský průšvih! Zase na druhou stranu, když psovod nerozeznal, že mu pes vzal od díry stopu po zvěři a nahlásil na rotu pronásledování, byl okamžitě vyhlášený pohraniční poplach a do terénu až do vyjasnění situace, museli všichni a to i kuchaři a kotelníci. Také takový psovod měl s kamarády na rotě problémy.
Neznalý psovod s nespolehlivým psem znamenal, překonání zátarasu pachatelem a nesplnění strážné služby. Takové oklamání psovoda v počtu osob byla také dobrá záludnost. Například, když dvě osoby v měkkém terénu nesli na svých zádech jinou osobu a po ujití pár desítek kroků, osoby ze zad slezli a rozdělili se v dalším postupu. Horší bylo, když dvojice chtěla zmást hlídku a hlavně psovoda u překonání zátarasu ať do zahraničí, nebo do vnitrozemí, kdy jeden pachatel nesoucí druhého pachatele na zádech se rozdělili. Jeden prolezl zátarasem do zahraničí a druhý se a už po svých vracel do vnitrozemí. Vždy jde o vteřiny a na těch při vyhodnocování záleží. Záludnosti se dělali s kutálením se, zouváním bot a chozením bosou nohou, balení se do celého gumového obleku, chození většího počtu osob ve stejných šlápotách, dávali se dvoje ponožky na sebe mezi které se dával pepř. Ale většina záludností neměla na výkon stopujícího psa vliv. A když přeci, při pronásledování se použil náhradní pes. 90% se dělali záludnosti na oklamání hlídky a hlavně na psovoda. K takovému stopování se nehodí dnešní ,,granulové" nebo donucovací metody k výcviku pátracího psa. Co platilo za zkušenosti vojenských psů se záludnostmi, dá se využít i u obyčejných zlodějů dnes. Také umí a další nové metody k oklamání psovoda se psem. Za nás si musel psovod vyzkoušet svého psa, jak se chová při stopování přes místo, kde byl rozhozený například pepř a to i ve vykradeném objetu. Těchto testů na likvidaci stop a nebo testy se zesilovači pachů k rychlejšímu nácviku stop jsem se osobně zúčastňoval. To lepší se udržovalo a vylepšovalo, co se nehodilo, se vyloučilo.
Na psy nepůsobí použité rukavice. Ty jsou proti otiskům prstů, ale ne proti individuálnímu pachu osoby, která rukavice použila. Psu stačí ve dvou vteřinách z načichání prvních dvou stop (otisků) určit směr odchodu osoby. Kdyby tomu tak nebylo, například vlk který by poznal až po delší době že jde opačným směrem než pronásledována zvěř, tak by se nenažral a pošel by teoreticky hlady. Psí čenich zatím nepřekonal žádný přístroj, i když dnešní přístroje značí spoustu různých pachů.
Stopa je každá zpráva získaná při pronásledování.
Stopa je každá změna způsobená na předmětech a v terénu. Je to otisk nohy, zbytky stravy, nedopalek cigarety, útržek látky, srst pláště, vlas, chlup, peří, popel, zbytky ohně, ohnutá tráva, ulomená větvička, nenadálé vzlétnutí ptáka, vyplašená zvěř, zápach kouře nebo potu.
Délka stopy bosé nohy osoby se rovná přibližně 1/7 výšky člověka. Z otisku bosé nohy se dá dobře poznat, zda se jedná o ženu, muže nebo dítě. Délka obuté nohy se rovná přibližně 1/6 výšky člověka. Prsty bosé nohy jsou dobře znatelné a prsty v punčoše hůře, ale na výhodném terénu s tuhým blátem, vlhčí těžší půda, můžeme zjistit vzorek, popřípadě vlákno punčochy. Při měření obuté nohy si všímáme délky stopy, šířka podrážky, délka podrážky, šířka podpatku, délky podpatku, charakteristických znaků stopy jako je vzorek podrážky a podpatku, druh obuvi jestli je to holínka, těžká kožená, lehká sportovní, vycházková a podobně. Každý druh obuvi, má nějaký odlišný vzorek. Měří se to mimo výklenku například od špičky k začínajícímu výklenku a od paty ke konci výklenku před začínajícím kramflíkem. Délka stopy do 23 cm x 7, do 24 - 27 cm x 6,5, do 28 cm x 6 udává například přibližnou výšku osoby 168 cm. Na stopě obuté nohy rozlišujeme špičku, podrážku, délka podpatku, výklenek, šířka podpatku.
Vyhodnocování stop.
Každý člověk má charakteristický způsob chůze. Klade nohu do určitého úhlu, našlapuje na vnější, nebo vnitřní část podrážky a podpatku. Tím je i jistým způsobem obuv opotřebovaná. Při vyhodnocování charakteru chůze si všímáme střední čáry mezi otisky, směru pokládané nohy (přímka proložená středem otisku nohy) a úhlu nohy (úhel sevřený čárou směru nohy). Nesprávný úhel špičky dovnitř vzniká u osob které mají křivé nohy, nebo nesou břemeno, u opilých osob a u malých dětí. Tyto osoby sešlapují vnitřní část podrážky a podpatku. Správný úhel špičkami ven mají lidé mladí, zdraví a odpočinutí lidé a ženy s obuví s nízkým podpatkem. Bez úhlu kladou stopy osoby, které mnoho chodí, lidé s těsnou obuví a ženy na vysokým podpatku. Při podrobnějším vyhodnocování stop, měříme délku kroku pravé nohy a to od středu paty jedné nohy ke středu paty druhé nohy. Délka kroku muže a ženy závisí na jejich výšce. Průměr u muže je 140 až 150 cm a i ženy 120 až 130 cm. Spěchající a běžící osoby mají krok delší. Délka pravé nohy u praváka je zpravidla o dva cm delší, než u levé nohy. U leváka je tomu naopak. Další faktor kterého si při vyhodnocování stop všímáme je šířka chůze. Je to vzdálenost od střední čáry směru mezi otisky k okrajům otisků. Úzkou chůzi mají ženy a mladí a zdraví lidé. Širokou chůzi mají lidé unavení, nesoucí břemena a staří lidé. Pro stopujícího jsou důležité skutečnosti zjištěné ze směru chůze. Směr chůze je spojnice středů pat pravé, nebo levé nohy. Určuje nám z několika stop směr postupu, které se mohou vyhodnotit podle těchto příznaků: Půda je vyhrnutá ve směru postupu, tráva je ohrnuta, nebo zlomená ve směru postupu a popřípadě otisknuta v půdě. Ve směru postupu jsou otisky hlubší (odraz špičky, nebo paty). Půda je varhánkovitě zvrásněna proti směru postupu. Směr chůze určený z více otisků, směřuje zpravidla na nějaký orientační bod v terénu, podle něhož osoba pravděpodobně postupovala.
Žádný z těchto příznaků nelze posuzovat odděleně! Teprve po zvážení všech příznaků je možno určit směr postupu osoby, nebo osob. Mnohem obtížnější je určit směr postupu podle povrchové stopy. U takových stop bude rozhodující posunutí malých částeček půdy, nebo ohnutí různých travin ve směru postupu. Určení čáry směru bude zpravidla možné jen za rosy, při jinovatce a podobně.
Počáteční činnost hlídky při zjišťování stop - ZÁSADY.
1. zjistit linii pohybu - určit směr větru - zajišťuje člen hlídky - psovod kontroluje psa
2. hodnotit stopy ze závětrné strany do 1,5 metru, nebo do půl K.P. (kontrolní pás)
3. hodnotit tři - čtyři otisky v tomto úseku a vybrat pro měření nejlepší otisk
4. určit směr postupu osoby, počet osob, stáří stopy, počáteční snahu záludnosti
5. provést kontrolu podél K.P. a věnovat pozornost D.Z. (signální drátěná stěna zátaras)
Určování stáří stop.
Velmi složitým úkolem je určit stáří stopy. Tuto znalost není možné získat z učebnic, ale stálým nácvikem a praxí. Má-li se určit stáří stopy, porovnává se vlastní čerstvě vytvořený otisk v blízkosti nalezené stopy se stopou pronásledované osoby. Přitom se musí brát vlivy, které na stopu působí. Když stopa je například při vyhodnocení hodně stará, může se určit podle odhadnutého pravděpodobného postupu prchajícího směr, určí se přibližný prostor kde se osoba může v té chvíli nalézat a místo se i jinak zajistí ,,překrytím". Rozdíl byl úsek k překrytí již za dráty do zahraničí a úsek ve vnitrozemí.
Povětrnostní podmínky - například déšť stopu rozmáčí, že za krátkou dobu nejsou zřetelné detaily stopy. Slunce stopu vysušuje a vítr tento proces urychluje. Větší rosa se jeví jako malé kapénky a například po vniknutí této rosy do psího čenichu psa nutí vodu vyprskat. Proto všechno se musí znát při průběhu počasí během dne, aby se mohlo správně posoudit stáří stopy.
Druh půdy:
Jinak se jeví stopa v písčité půdě, v nízké, nebo ve vysoké trávě a v lese. Určité zvláštnosti má stopa v písčité a sypké půdě a stopa v bažinaté, nebo na mokré půdě. Zřídka budou v jakékoliv půdě stopy ideálně vytlačeny.
1. kamenitá půda - stopa není znatelná
2. písčitá půda - stopa rychle vysychá
3. jílovitá půda - těžko se pozná stáří stopy
4. stopa v terénu ve sněhu - nepotřebuji psa - zasněžená stopa - potřebuji psa
Některé příklad pro posouzení stáří stopy za letního slunečného počasí s mírným větrem:
Mokrý písek: za půl hodiny - stopa kromě rohů ve stínu je suchá a suchá místa se začínají drolit.
Mokrý písek: za jednu hodinu - okraje stopy jsou mírně odroleny, hrany jsou nepřesné.
Suchý písek: za půl hodiny - hrany a okraje stopy jsou nepřesné, stopa je značně porušena.
Suchý písek: za jednu hodinu - není možno rozeznat podpatek od špičky, těžko lze určit směr postupu.
Tráva: za půl hodiny - listy trávy jsou mírně ohnuty ve směru postupu, stébla leží, mech je vyrovnán.
Tráva: za jednu hodinu - listy trávy jsou narovnány, stébla jsou vykloněna ve směru postupu.
Činnost při stopování:
1. místo stopy prozkoumává jeden člen hlídky a dodržuje tyto zásady:
2. pátrá všemi smysly a vžívá se do situace pronásledovaného.
3. Věnuje pozornost každé maličkosti, i nepatrná podrobnost rozhoduje o výsledku stopování (vyhrnutí hlíny, pomačkání trávy, vykopnutý kamínek a podobně).
4. Zjistí směr větru a pátrá po závětrné straně.
5. Stopy pozoruje proti slunci, v noci proti světlu (jsou-li lépe viditelné).
6. Stopy pozoruje z větší vzdálenosti, aby lépe posoudil jejich souvislost.
7. Měří nejlépe otištěnou stopu, zkoumá ale všechny stopy.
Proudění vzduchu a jeho síla ovlivňují postup psa po stopě a celkový výsledek.
Učili nás v teorii, že rychlost větru v metrech za sekundu například 0,4 m/s kdy kouř stoupá přímo vzhůru, tak pes jde v přímém pohybu s mírnými úchylkami do stran. On se silněji pach zachytává za přírodní nerovností, například kámen, trs trávy, pod obrubníkem chodníku, ve výklencích, a podobně. Všechno má na psí čenich vliv a zkušenější psi si dovedou práci také usnadňovat. Proč by si psi neověřili zesílený pach, například jestli tam není maličký předmět v podobě nitě z kapsy, vyplivnutého kousku trávy po vyžvýkání osobou která stopu šlapala a nebo pouhé odplivnutí touto osobou, či vymočení se.
A taková rychlost větru při 3,6 m/s se udávala při slabém větru který pohybuje občas s listy na stromech. Proto přímý pohyb psa po stopě už je do 1. metru od stopy na závětrné straně s občasným návratem přímo na stopu.
A pro představu kdy je rychlost větru 12,5 m/s je už silný vítr tlumený pevnými velkými předměty dá psu také zabrat. Skučení v lese, vrzání stromů, nebo silně našponované vodítko větrem, to všechno má vliv na psa při takovém jeho stopování. Pes má pomalejší postup, s častým odbíháním od stopy až do 6. metrů a převažuje vysoký nos. A to nás učili ještě o síle větru 15,5 m/s.
Proto bylo pravidlo při poryvu ovzduší z boku, chodit za stopujícím psem na závětrné straně pod psem, nebo na závětrné straně nad psem, podle toho od kuť fouká vítr a z důvodu, aby se psu neztěžovala jeho práce!
Bylo zakázané na těžších stopách, chodit přímo po stopě za psím zadkem a z důvodu, kdyby pes přešel stopu, aby si ji znovu a o to lehčeji vyhledal. Pohamtanou stopu od psovoda, který po stopě přímo ,,tancuje" jak se pes při vyhledávání stopy na ní točí, nemusí pes v tomto místě stopu rychle nalézt a o to rychleji ale ztrácí o stopu zájem. No a když psovod začne se vzteklou intonací pobízet psa ke sledování stopy, bývá to většinou ukončení takové stopy.
Dnešní pejskaři, kteří stopují převážně za nejlepších podmínek se nemohou potom divit, že jim pes nedrží přesný směr stopy, když nebyl ani učený stopovat v těžkých povětrnostních podmínkách a převažovalo jeho neustálé usměrňování psovodem. Takzvané kočírování - jest nápověda.
Každá pronásledovaná osoba se ze strachu a nervozity dopustí nevědomky různých chyb, které pronásledovatel využije při stopování. Stopa přerůstá v pronásledování a končí zadržením pronásledovaného. Vždy velitel hlídky bez psa, který vyhodnocoval jako první stopy, před příchodem služebního pátracího psa musí dbát, aby stopy zůstaly neporušené od jeho pachu a od pachu druhého člena hlídky, který hledá stopy v okolí. Po vyhodnocení stop označí velitel hlídky zřetelně prostor (stopu) pro psa v prvních 100 metrech. Po zahájení pronásledování se postupuje za psem na návětrné straně. Další křížení stopy pronásledovaného se stopou hlídky, nemá již podstatný vliv na vypracování stopy. Tímto uvedeným postupem lze urychlit v terénu dostižení pronásledovaného, aniž se zbytečně vyčerpávají síly hlídek. Rychlé a přesné čtení stop je jednou z podmínek úspěšné ochrany státních hranic. Mistrovství ve stopování získávali pohraničníci postupně denním nácvikem a praxí. Psovodi, kteří uměli číst a tím kontrolovat stopy pronásledovaného a to i za rychlého běhu na dostihových stopách, mohli snadno kontrolovat přesnou práci stopujícího psa a snadněji psu pomoci, když stopu v rychlosti například přeběhl.
Na obrázku v článku, nad těmito řádky je popsána stopa podle kategorie P-2. Vyhledání nášlapu 20 x 200 metrů, ano dvě stě metrů. Pamatuji si z mistrovství republiky ČSSR v rámci P.S. o nejlepšího psa, kdy mě s Hassem vyšoupli z autobusu, ukázali mi v dálce dva veliké elektrické sloupy hodně od sebe vzdálené a že si mezi nimi mám vyhledat s Hassem stopu a zahájit pronásledování. Změřili čas a odjeli. V cizím kraji se musí na několikakilometrové stopě a několik hodin staré, spoléhat pouze na svého psa a na svou zkušenost. Psovod a pes tvořili tým.
V odborných časopisech je spousta článků a nějakých pachových čtvercích, kde pisálci kreslí jak se přesně šlapou a kolik se dává přesný počet granulí a jak veliké, aby se pes nepřežral, protože pes vyhledává a požírá granule ještě na stopě. Po takové stopě naučila kamarádka stopovat ovci a to i na frekvenci.
V sedmdesátých letech se říkalo o mezinárodním rozhodčím panu Karlu Němcovi, že ten by naučil stopovat i krávu. Měl obrovské zkušenosti s výcvikem malých, středních a velkých kníračů. Měl pravdu, i slepici tak každý dostane tam, kam potřebuje. (vleze sama i na pekáč když se přes dvůr nasype k pekáči zrní).
Jenom pro představu, jak vypadala práce se psem na ,,drátech". Hlídka dostala na stanovišti hlášení, prověřit a překrýt úsek například levá tři. Úsek měl například 200m. Na začátku úseku dal psovod psu vodítko a prověřovali úsek a to v poklusu. Na čerstvé stopě pach pomocníka, natož útěkáře praštil psa přímo přes čenich, jakou rychlostí vybral okamžitě směr a psovodu v zalesněném terénu, pleskaly boty na zádech. Psům stačilo při nalezení stopy, čichnout vpravo a vlevo a okamžitě se rozeběhli do směru, kudy stopa vedla. Buď od drátů přímo k hranici, nebo od drátů do vnitrozemí. Vzdálenost od drátů na hranici bylo různé. Někde pár desítek metrů, ale lépe zabezpečené a někde například i kilometr.
A když jsme dělali takové stopy s našimi psy, máme dnes poslouchat a číst novodobé ,,sportovní" stopování? Ti, co na takové stopování nestačí tvrdí, proč by to dělali, když se už nikde takové stopování nedělá. Policejní některý psovod když řekne, proč by dělal stopy na frekvenci, když každý pachatel stejně ujede autem, tak je špatné. Šetřit se a brát jenom příplatek za psa, takovému psovodu bych velitele dělat nechtěl. To potom může takový psovod chodit jenom s pistolkou a čekat na náhodu, až se mu zloděj připlete do cesty. Pátrací pes, má být využitý hlavně k vypátrání osoby. Profesionální psovod může zajistit pachatele jiným způsobem i bez psa. Na obranu jsou psi s kategorií H - 2 a na pátrání s kategorií například P-2. Co je tedy pes hlídkový a co pátrací je jasné. Jestli profesionální psovod si práci se psem ulehčuje, klesá i hodnota špičkové kynologie. Vždy se kynologie dělala od vojska a od profesionálů četnictva až po dnešní policii.
Všechno přebírali později sportovci. Dneska můžeme pozorovat i u některých profesionálních psovodů, že přebírají sportovní metody a to je začátek konce špičkových pátracích psů. Podobné chování měli někteří psovodi u hlídající agentury. Na psa brali peníze, ale jejich pes neuměl u plotu ani zjistit jeho narušení od člověka, ale zajíce a ježka dovedli vyštěkávat perfektně. Tito psovodi většinou nevěděli, ani že se má dělat určitý počet aktivizací na určitém stanovišti. Například v terénu při hlídání pracovních strojů, tak na pevných stanovištích jako v objektech. Tito psovodi podle zákona nesmí použít psa k pronásledování. Kolik bylo horlivých psovodů, kteří se psem který neuměl stopovat vyběhli za zlodějem, ten jim zmizel v uličkách a všechno znehodnotil. Vždy měli volat profesionálního psovoda s pátracím psem. A strážný pes není pátrací pes!
Je nádhera jít za psem, který jde přesvědčivě po chodníku na těžké stopě, mezi křičícími lidmi a chumlem dětí ze školky. Jako třináctiletý kluk jsem podobné stopy šlapal některým psovodům od V.B. a tím jsem se učil. Další dva obrázky ukazují Armína z filmových záběrů, kdy jedna z mnohých stop, vedla na zastávku přímo do čekárny a kde Armín provedl označení pomocníka mezi čekajícími cestujícími. A už jenom proto, by si měl každý pejskař který se svým psem dělá stopy vyzkoušet, kam až se na stopách spolu dostanou. Tito psi z praktických stop na frekvenci, jsou mistři ve stopování. Nemohou být proto vyhlašovaní, jako nejlepší světoví sportovní psi stopaři kteří pracují na jednoduchých stopách a za nejlepších povětrnostních podmínek tak, jak se to dnes dělá.
Tak takové stopy s metodami z USA na prvním snímku a co nám dnes předvádí s tvrzením, že mohou najít člověka po městě i za několik týdnů, v žádném případě neberu! Je to podle špičkových našich psovodů - POUŠTĚNÍ DRAKŮ a hodící se tak na dostihové stopy v čistém terénu! Armín na stopách na frekvenci s policejními kamarády na okresních a nebo meziokresních přeborech, bylo jiné čichání.
Nějaká dovezená prý nová metoda a pojmenovaná Mantrailing je hloupost! V USA nedělali takový výcvik psů na frekvencích, jako u nás už před sto lety od dob četnictva. Mantrailing jsou pouze praktické stopy, které dělalo vojsko, dříve psovodi Bezpečnosti a později psovodi policie. Do nich patřily stopy dostihové a stopy na frekvenci. Když vidím dnešní psy s výcvikem Mantrailingu na frekvenci a to i v USA, tak vidím psy běhat a honit pachy z jednoho chodníku na druhý s převážně vysokým čenichem a hlavně, běhají po zatravněných plochách vedle silnic a chodníků. Tím, že pes vybere směr například na cestě ve vesnici ještě neznamená, že jde přesně po stopě. To by se museli udělat lomy na těchto cestách, nebo na silnicích, ale nezacházet mimo cestu do trávy, kde je pro psa snadnější nalezení pachu po osobě.
V článku v časopisu Pes přítel člověka, o psu dovezeného pro nalezení pohřešované holčiny po několika dnech, je menší autorovo vykrucování. Po přečtení článku, kde je zmínka o nalezení pachatele po třech měsících tím, že pes vyšel z lesa na cestu a po které chodil pachatel každý den 300 metrů do statku mohu potvrdit, že jde o čichovou paměť psa a o náhodu dostat se do takového místa. Podle pachové paměti si pamatují dlouho a nejenom psi, ale jak je známé i u jiných zvířat. Například sloni. Armín pochcal kluka chatařů v blízkosti ohrady, kde smečku klučina klacíky dráždil. A to se ke klukovi dostal až po určité době. Stačilo se pozeptat klučiny jestli ví, proč to pes udělal a že může být rád, že to udělal tímto způsobem. Vlčice Lupína si pamatovala dlouho kdo jí dráždil a jak se mstila je popsané v knížce Od vlčích kousanců, po vlčí polibky. V odkazech na filmové klipy se dají tyto záběry najít. Čichová paměť se ve služební kynologii používala.
A takový menší dodatek ještě k článku. Jestli se mluví o využití psa po několika dnech, při vyhledávání stopy psem v místě s pravděpodobným úkrytem osoby, například jak to bylo s dvojicí bratra se sestrou držené v garáži, tak vždy šlo o prozkoumání psem revíru jak v terénu, tak v objektu. A například v řadě garáží si většinou pes všimne garáže s množstvím nejčerstvějšího pachu z člověka který tam často chodí a nebude si všímat garáže, do které majitel přijde jednou za měsíc. Zkrátka, jestli pes označí osobu mezi dvojitou stěnou v náklaďáku, nebo ve vlakovém vagónu, proč by neměl označit osobu v garáži. Ale je to za předpokladu, že pes se svým psovodem UMÍ. Nebo před lety na hranici označil pes čepici mého táty, kterou zapomněl ve vagónu při nakládání nábytku do Švédska. Odstavený vagón stál tátu pokutou pár tisíc. Popsané v knížce Od vlčích kousanců, po vlčí polibky.
Osobně jsem dělal s Armínem přerušovanou stopu, kdy mi pomocník udělal stopu na zastávku až na peron, kde si sedl na chvíli na lavičku a odjel o několik zastávek až do Vráže u Písku. Z té stopy jsem chtěl vyzkoušet Armínovo čichovou paměť a tak jsem počkal na vlak, který odejel směrem odhadnutím času vlaku v té době, podle stáří stopy. Vystoupili jsme s Armínem v Čížové, prohledali perón a Armín stopu nezachytil. Dalším vlakem kdy stopa dost zestárla, jsme dojeli do Vráže, kde Armín stopu již zachytil a dovedl mi po ní až do hostince, kde udělal rozlišení pomocníka mezi hosty. Zkrátka jde o čichovou psí paměť, která by se u psa vylepšovala počtem nácviků, jako u všeho.
Léta jsem zval všechny naše sportovní mistry, nebo psovody z mantrailingu aby přijeli vyzdvihnout stopařskou práci psovodů do Tartu, kteří jezdí každým rokem na stopařský speciální závod O korbel Vlčice Lupíny. Nikdo z nich z té špičky zatím nepřijel. Ostatní závodníci mluví, že by dostali nařezáno i od malých pejsků, kteří se tohoto závodu již zúčastnili. Přitom se jednalo o několikakilometrovou praktickou stopu a několikahodinovou. Závodník si vylosuje číslo, dovezou ho s jeho psem na místo označeného nášlapu, rozhodčí zapíše čas a psovod se svým psem mají hodinu, dostat se na konec stopy, kde čeká rozhodčí. Ten podle očíslovaných předmětů pozná, kam se dvojice psovod - pes dostali. Předměty jsou očíslované jak jdou za sebou a číslem závodníka. Každý psovod jenom ví, který předmět mu stopu ukončuje. Na této stopě je to na psovodovi, jak povede svého psa. Nikdo mu do jeho práce nemluví. Přesto se najdou tací co tvrdí, že by si svého psa na této stopě pokazili. Jak si psa mohou pokazit, když mohou použít svůj styl například z IPO? Jedině kdyby pes ztratil stopu, že by psa jeho pejskař nakopal, což u sportovního kynologa nepřipadá ani do úvahy!
Například si udělat cvičnou stopu s pomocníky v konečné fázi, kdy stojí pomocníci rozestavení přímo na hlavní stopě pět metrů za sebou. Napřed se začíná, že pomocníci stojí v blízkosti stopy dva metry od ní a po zvládnutí psem, se pomocníci na dalších stopách postupně přibližují, až přímo stojí na rovné hlavní stopě. Obrázek znázorňuje krátké stopy do sta metrů dlouhé. Také tyto stopy byly přípravou pro psí stopaře.
Těm, kterým nestačí stopování se psem doporučuji i jiná domácí zvířata. Kamarádka se svojí ovcí, dokázala stopovat ,,granulovou" metodou. Na takové ovci se dá i ušetřit, maso jako pes nežere. Jednou se mi dostal do počítače obrázek s policistou, který šel po asfaltovém chodníku s domácím vepřem na vodítku, který k asfaltu a hodně nízko také čichalo. Ale už jenom jméno psovod a nebo jméno ,,kozovod" a prasečkář mi nutí, dále stopovat se psem.
něco jsem si přečetl i o nových cizích slovech, jako například Noserworkových zkouškách, nebo jak se to píše a čte. Mají to být speciálky, kde se hledá pach z pomerančové kůry a ze skořice. Tohle jsem nepochopil, co to za pachové speciálky jsou, na co se pes učí a proč takto? Nebo jak dlouho?
Po důležité teorii co je pach a stopování, můžeme začít popisovat staré metody vyzkoušené na tisících a tisících služebních, loveckých, pracovních a sportovních psech.
Počáteční nácvik stopování se štěnětem až k profesionálním špičkovým praktickým stopám.
Stopování s malým štěnětem, začíná již při jeho počáteční výchově s kontaktem na svého majitele a při seznamování se s neznámým okolím. Jsou to různé schovávačky na procházkách, o kterých jsem napsal v sekci Výchova Armína. Štěně si musí samostatně vyčenichat svého a nenápadně ukrytého majitele. Důležité je, aby se majitel štěněti neukázal dřív, než si ho štěně samo najde a očicháním ověří. Postupem a v počtu těchto schovávaček, se štěně zdokonaluje a tím má majitel možnost schovávačky ztěžovat a to jak v náročnosti terénu, tak délkou, nebo různou dobou a počasím. Mít ale na paměti, stále vědět kde se štěně pro jeho bezpečnost pohybuje! Tady už můžeme zařazovat po nalezení majitele, i štěkání před podáním pamlsku.
Dneska většina začátečníků, neumí udělat správně nášlap se zesíleným pachem osoby. Pes má hledat individuální pach napřed svého psovoda, později známé osoby a po zvládnutí cizí osoby. Vždy platilo u výcviku čistého stopaře, že při nášlapu se chvíli postojí aby se pachový mrak ve stopě zesílil, opráší se oděv a hlavně u kotníků. Pach z vyšších míst osoby zalétává a usazuje se mnohem dál od místa nášlapu. Osoba která na nášlapu botou rozrývá terén, psímu čistému stopaři stopu ztěžuje, ulehčuje ji jistému psímu stopaři, protože ten si individuálního pachu osoby nevšímá a využívá při sledování stopy i přidružených pachů z rozšlapané fauny a fóry. Pokládané granule v nášlapu, nějaké granulové čtverce vymyslel někdo bez praxe, s pouhou nějakou teorií. Co má pes vlastně hledat? Pach osoby, nebo pach žrádla? Že se to časem odstraní, nebo že psi chodí přesněji? To mohou tvrdit jenom ti, kteří nikdy neudělali stopu na frekvenci, nebo starší a delší stopu v terénu za a přímo hnusného počasí.
Psovod, který se rozhodne se svým psem začít stopovat, psa zajistí na místě od kuť psovoda pes bude vidět, ale pouze na vzdálenost pár metrů. Nejlepší je pod nějaký menší převis. Psovod popojde do místa, kde vidí ještě na psa a pes na něj. Přitom se rozhlíží kudy stopu udělá a hned je lepší dělat větší oblouk do směru po větru, aby se pes neučil chodit s vysokým nosem. Když bude foukat do psího čenichu, pes bude po stopě revírovat s vysokým nosem. Vždy se musí psovod vracet ke psu zezadu. Jinak by se pes šel přesvědčit, co dělal majitel v místě, kde ho pes viděl naposled. Proto při prvních nácvicích stop, se dělá zájem u psa, aby se chtěl rozeběhnout tam, kde mu majitel zmizel naposled z očí. Při prvních stopách psovod určuje psu rychlost přidržováním vodítkem a hlavně, první stopy jsou k vysvětlování psu, co je to vlastně slovo stopa.
První den nácviku se mi u mých psů vyplatilo, udělat tři stopy s krátkými přestávkami. Někdy stačilo udělat ani ne deset stop v týdnu a štěně vědělo, že na konci stopy ho čeká nejlepší odměna v podobě nejlepší potravy, kterou nedostává jako hlavní potravu. Nejlepší játrová paštika malá Májka. Stačilo jí jenom lehce načít a od začátku ji zakrýt travou, nebo kamenem a podobně. Tím se v tomto místě zesiloval pach předmětu. Když se štěně dostalo na konec stopy a našlo konzervu s paštikou, projevilo obrovský zájem a nyní záleželo, před psím čenichem pomalu otevírat načaté víčko a s ustavičnými povely - to byla stopičky, to bylo hledej stopičku, zkrátka k pochopení štěněte mu vysvětlit, když uslyší slovo hledej stopička, že bude na konci hledání pochutina. Nikdy jsem nenechal své psy před stopou hladovět, ale museli být při chuti na dobroty. Prakticky jako děti které už nechtějí polévku, ale zmrzlinu by si daly rádi. Štěně které je nedočkavé až slintá, odměníme paštikou na prstu s takovým množstvím, že zůstane paštika ještě v konzervě na další stopu, kterou tak do čtvrt hodiny uděláme jako druhou.
První stopy chodíme za štěnětem na vodítku tak do tří metrů. Když štěně ze stopy seběhne, zůstaneme stát a necháme ho samostatně stopu znovu vyhledat - je to nutnost! Ne ho ,,kočírovat"! Povzbuzujeme štěně povely hledej - stopička Štěně které stopu viditelně nalezne že se pozastaví a znovu se po stopě vydá, pochválíme ale až po rozejíti se po více jak třech krocích. Má to svůj obrovský význam v pozdější době na těžkých stopách.
Štěně které nereaguje na myši a na stopy zvěře z předešlé výchovy, brzy pochopí co to je stopa. Jestli mu nějaký psovod práci na stopě zprotiví, nebude z takového štěněte dobrý čistý stopař.
Na nášlapu při uvádění psa u značky kolíku se mi vždy vyplatilo, navádět psa do jiného směru než stopa vede, nechat ho vybrat samostatně správný směr a tím vím, že používat čenich dovede. Psa, kterého u kolíku vypustím hned do správného směru vypadá, jako cvik vysílání psa do směru. Psovod neví jestli tak pes zareagoval jako při vysílání do směru a přitom ke stopě nemusí přičichnout až o deset - patnáct kroků dál. Škoda, že uvádění psa na stopu z boku, hodnotí rozhodčí se ztrátou bodů.
Po pochopení štěněte na těchto prvních a například po deseti stopách za první týden, se mi vyplatila navazující metoda, kdy mi štěně vydráždí známá osoba kterou štěně dobře zná a nejlépe na okraji lesa s přírodnímu překážkami, jako křoviska, nízká i vyšší tráva, ale opět do směru s větrem v zádech. Mezi dobou než se pomocník ukryje v délce na sto metrů, psovod hecuje štěně se slovy hledej a stopička. Vyplatí se, aby pomocník šel co nejrychleji z více důvodů. Například při pomalé chůzi na čerstvé stopě, se rozšiřuje pachový mrak do mnohem širší vzdálenosti od stopy a také, že se štěně může hodně brzy po dráždění před stopou uklidnit a to je špatné. Štěně po uvádění k nášlapu bude chtít za pomocníkem se rychle rozeběhnout, ale tomu musíme zabránit přidržováním vodítkem. Když se štěně dostane k ukrytému pomocníkovi, budeme na štěněti chtít, aby pomocníka vyštěkalo. Nikdy se pomocník nesmí štěněti na dálku ukazovat, nebo štěně na sebe dokonce lákat. Po vyštěkání může štěně pomocník vydráždit hadříkem a následuje od psovoda obrovská pochvala s velikou a hlavně pro psa s chutnou potravou.
Nové štěně Gauner ||. a jeho příprava na stopování po osobách.
Štěně Gauner v jeho stáří devíti týdnech, byl vyzkoušený na jeho první stopě s metodou na známou osobu a to na mojí manželku. Žádné moderní pachové granulové čtverce a pokládání granulí do každého otisku stopy. Či nějaké zapichování značek pro lomy a nebo dokonce barvení lomů s přesným počtem kroků. Filmový záběr je v sekci filmových klipů, dole pro štěně Gaunera žlutě značeno.
Klasické a přirozené stopování se psem. Názory dnešních mladých kynologů, že dělají sport a ten je o přesnosti, tak jim mohu tvrdit, že od dob prvních četnických psovodů, se vyžadovala od stopujících psů přesná práce! Kdyby tomu tak nebylo, nemohli by psi stopovat na nejtěžších stopách na frekvenci mezi lidmi a dokonce je hledat a rozlišovat na veřejných místech jako v hospodách, či v jejich bytech v různých poschodích. Tak že museli stopovat, ale přirozeně se psím čenichem těsně nad dlažbou, nebo později na asfaltových chodnících, na přechodech křižovatek a podobně. Ještě nedávno tak se svými služebními pátracími psy, stopovali všichni policejní psovodi. V terénu tito psi chodili na těžkých starých a dlouhých několik kilometrů stopách s čenichem na oranici, že často mívali kopu hlíny na svém psím čenichu.
Pes, který má velikou zkušenost v praxi při stopování a zkracuje si lomy s vysokým čenichem, například navětřením položeného předmětu, tak bylo u takového psa několik prvopočátečních chyb v nácvicích. Jedna nejhrubší chyba je, nedržet se povětrnostními podmínkami o směru pohybu ovzduší. Vždy platilo: pes který má stopovat s čenichem u země - musí mu ovzduší foukat do zadku, ale psovod proto musel chodit pod stopujícím psem a nebo nad stopujícím psem, aby psu stopu neztěžoval svým pachem.
Vyhledávat osoby v nepřehledném terénu s povelem revír, se od psa vyžaduje naopak s vyhledáváním s ,,vysokým" psím nosem k navětření a ne ke stopování. Dnes tuto chybu dělají mnozí i u záchranářských psů, že do místa úkrytu se dostávají pomocníci nejkratší cestou a psi se vypouští přímo po jejich stopě, nebo v její blízkosti.
Gauner na jeho první stopě, měl veliký zájem rozeběhnout se za mojí manželkou, která Gaunera napřed na sebe a z dálky upoutala svými pohyby. Gauner ji viděl jak zaběhla na okraj lesa, ale že na poli udělala lom kolem lesa a znovu se po pár desítkách metrů vrátila na okraj lesa kde se schovala, Gauner už neviděl. Stopy ze začátku se štěňaty dělám do sto metrů, ale minimálně s dvěma změněnými směry. Na nich se pozná, jak štěně stopu sleduje a při její ztrátě, jak si ji dovede, nebo nedovede samostatně vyhledat. Na těchto stopách se učí psi přirozeně stopovat, ale při nich se učí psovodi poznávat svého psa jak mu časem při jeho stopování věřit. Napřed štěňata využijí všechny svoje smysly jako oči, uši, ale hned používají přirozeně svůj čich. První stopy se dělají na krátkém lehkém vodítku. Štěně se může pouze vodítkem přidržet než si vyhledá samostatně znovu ztracenou stopu a hlavně udržovat rychlost, aby se nechtělo za stopovaným rozeběhnout. Důležité je, využít poryv ovzduší, protože na čerstvé stopě když vaně ovzduší od stopovaného směrem ke psu, nutí jeho pach jít štěně po stopě s vysokým nosem a to se využívá při nácviku revíru. Štěňata mají většinou radost, když se dostanou ke známé osobě, která si se štěnětem pohraje. Majitel psa ho ale musí odměnit. Důležité je, aby se stopovaný uschoval, neupozorňoval štěně na sebe a radostně vylezl ve chvíli, až když štěně stopovaného samo objeví! Všechna má štěňata než se naučila chápat význam slov hledej a stopa, po šesté až deváté stopě. Další stopování je o počtu vypracovaných stop štěnětem za určitou dobu. Do pochopení štěněte co je vůbec povel stopa, nedoporučuji používat silněji vodítko k nácviku chůze u nohy. Na stopách by se mohlo přihodit, že od zachyceného vodítka například o pampelišku, si štěně najednou vzpomene na nepříjemné škubnutí vodítkem při chůzi u nohy psovoda a ze stopy se k noze psovoda může vrátit. Problém by nastal, kdyby se štěně potom nechtělo od nohy psovoda znovu odpoutat!
(Pokračování příště)
(v sekci filmové videoklipy se najdou odkazy o stopování Gaunera)
(Podrobněji o výchově psa je v knížce Výchova a výcvik psa Armína)
Základní tipy:
- Používejte často nové bloky.
- ENTER = nový odstavec.
- SHIFT+ENTER = nový řádek.
- Obrázek je nejprve třeba nahrát na server přes Vložit obrázek a Správce souborů.
- Obsah z Wordu vždy přenášejte přes Vložit z Wordu.
- NEpoužívejte mezerník pro zarovnávání objektů.
- Stiskněte tlačítko listování.
- U bloků, které mají být skryty, vyplňte nově zobrazené textové pole.
- Všechny bloky s vyplněným listováním budou na stránkách skryty kromě prvního v pořadí.
- Tlačítko přidat odkazy vytvoří nový blok se zástupcem, který bude na stránkách nahrazen odkazy. Tyto odkazy budou shodné s vyplněnými nadpisy u listování a budou přepínat příslušné bloky.
- Ze všech bloků, které mají vyplněné listování, bude zobrazen vždy pouze jeden. Bloky, které nemají vyplněné listování vůbec, budou zobrazeny vždy.
- Pokud chcete skrývat i první blok listování, vytvořte na jeho místo nový prázdný blok a použijte pro jeho nadpis výraz: %empty%
- Chcete-li při přepnutí bloku rolovat okno na horní část bloku, přidejte za text bloku výraz: %top% (např.: Dovolená%top%)